Friskies21

Tak tahle pusinka to vypráví :)

Narodila jsem se někdy v listopadu, ale přesně nevím kdy - jsem ze zverimexu a tak je můj původ zahalený tajemstvím.

Jsem hladkosrsté anglické (to úplně nejčastější) morčátko.

Mám na sobě 3 barvičky, zjednoduženě řečeno černou, bílou a takovou oranřovo-hnědou (byla bych moc vděčná kdyby mi někdo napsal do komentíku přesný název mých barviček, bude tu moje fotka)

Když si moje ...ehm...jak to nazvat...panička :) před víc jak třemi roky vzala do hlavy že chce morče, jen tak se té myšlenky nevzdala. Ale po nějaké době už přestala doufat, protože jí to táta poříd zakazoval (no co, je jí 13!) tak zase nic...a pak nastal ten večer když si už řekla "tak teď mi ho buďto dovolí nebo už toho přemlouvání navždycky nechám..." a prosila a prosila až se doprosila a morčátko bylo schváleno :D

Vzala si do hlavy že chce holku, že chce aby byla hladkosrstá a černo hnědá. A tak s mámou jeli metrem....:D Prošly spolu X zverimexů a nikde nebylo tak hezké morče..a když už bylo, byla to rozetka nebo tak...a pak dojely na Náměstí republiky, kde jí máma oznámila "Buďto si to morče tady vybereš nebo jedeme domů" a panička se málem rozbrečela, bála se, že když po skoro celé prave neměli morče které by se jí líbilo, není přece možné, aby tady bylo.

A vešly do zverimexu...paní prodavačka jim šla teda ukázat všechny morčátka co měli, ale všechny byli v domečku :D Tak jim ho paní prodavačka vyndala a začali tam běhat tak bláznivě, že se málem uběhali :( a v tom se panička na jedno zadívala - řakla, jestli je to holka nebo kluk. "holčička" řekla prodavačka. A panička Kristýna už měla vybráno - MĚ

To bylo 18.1.2010 kdy si mě vybrala. A tak mi s její mámou koupily všechno možné vybavení, klec, podestýlku, jídko,...prostě všechno :) A i mě! Né, mě tam vážně nezapoměly :D

Tak jsme přijely domů. Panička mi upravila klec a všechno v ní narovnala apod...pak mě pustila. :) Ze začátku ale udělala velikou chbu - dala mi do klece domeček.

A protože sem hodně plachá a docela nedůvěřivá, byla sem pořád zalezlá v něm a nezvykala jsem si na okolí.

To pak ale přešlo, když jí to došlo a dala mi ho pryč. Byla sem ze zečátku taková vyděšená, ale když jsem zjistila, že mi nehrozí žádný nebezpečí, uklidnila jsem se  Sice mám i do teď ve své kleci 1 roh ve kterém mám své útočiště, ale nebojím se..možná jen malinko 

A tak můj příběh končí.... :) Příběh o tom, jak jsem se dostala k mé paničce, i když podle ní sice nejsem nejkásnější, nemám nejlepší povahu, jsem tak trochu čuňátko (no co, bobky v misce na papu přece nejsou tak hrozný!!!) a jsem dosti žravá, má mě ráda. A za to jsem jí vděčná zase já.

Tethle příběh je tu od 25.2.2010. Já jsem se narodila v listopadu 2009. Panička mě má od 18. ledna 2010. Zvykání na nový domov mi trvalo asi do poloviny února.